Přihlášení





Zapomněli jste heslo?
Pro zaslání nového
Klikněte sem.

Ukázka z fotogalerií

Případ nevěrné Kláry (2009)
Případ nevěrné Kláry (2009)
České filmové plakáty 2009


Ukázka z videogalerií


500 nocí s Andělem


20 let s Miss

Vzhledem k tomu, že dlouhodobě spolupracuji na scénářích Miss České republiky, celkem logicky se na mě v roce 2008 obrátil Miloš Zapletal s otázkou, jestli bych mu nepomohl se sepsáním vzpomínkové knížky o dvaceti ročnících soutěže o titul královny krásy. Souhlasil jsem - jednak proto, že je to má práce, jednak proto, že jsem se těšil na podrobnosti ze zákulisí ročníků, na kterých jsem se nepodílel. A dočkal jsem se...

Kromě zmíněných podrobností je v knížce popsán také životní osudy osmi finalistek z různých ročníků soutěže Miss České republiky- a kromě těch nejzářivějších hvězd současného modelingu jsme se dotkli také kariér dívek, se kterými se život zase tak moc nemazlil...
Knížka vyšla v nakladatelství JOTA.

Ukázka:

Po několika měsících práce dramaturga jsem si během jedné z bezesných nocí vzpomněl na soutěž královny krásy v osmašedesátém a rozhodl jsem se, že se tuhle nádhernou záležitost pokusím oživit.
Na schůzku, kde jsem měl akci představit, jsem šel s klidným svědomím. Měl jsem vše rozmyšleno – tedy správněji řečeno domníval jsem se, že mám vše rozmyšleno. Prosadit soutěž Miss v roce 1988 v komunistickém Československu však nebylo tak jednoduché.
„Víš o tom, soudruhu,“ zeptal se mě jeden z přísedících po přibližně hodinovém hovoru, „že Miss je vlastně typicky buržoazní produkt?“
To jsem nevěděl – a ani jsem si to nemyslel. Až v té chvíli jsem si uvědomil, že Miss je u nás vlastně zakázána od konce šedesátých let, kdy se konala spontánně v rámci politického uvolnění ‚socialismu s lidskou tváří‘. Onou ‚soudružskou‘ větou bylo mé slyšení ukončeno a já jsem pochopil, že bez určité politické podpory to nepůjde.
V té době jsem byl zároveň manažerem skupiny Olympic, která byla respektována i režimem, samozřejmě zejména díky tomu, že přinášela poměrně výrazné valutové finanční částky do státního rozpočtu. Díky Olympicu jsem se seznámil s mnoha vlivnými lidmi, například s tehdejším vedoucím odboru kultury na ÚV SSM Ivanem Chocholoušem. Ten měl slabost pro krásné ženy – a tato slabost se po revoluci projevila mimo jiné v tom, že se absurdně na nějakou dobu stal ředitelem časopisu Playboy. Ale to jsem trochu předběhl dobu, zatím se stále píše rok 1988 a soudruzi na ÚV SSM se rozhodují, jestli moji snahu o organizování soutěže Miss Československo 1989 podpoří.
„Mně se to líbí, já bych do toho šel,“ řekl mi Chocholouš mezi čtyřma očima. „Ale pochopte, nemělo by se to jmenovat ‚Miss‘. Nemůžeme ty nahoře dráždit,“ poznamenal spiklenecky, aniž by si uvědomil, že i on je ‚ten nahoře‘. „Já bych to nazval ‚Dívka roku‘. Co vy na to?“
Byl jsem rozhodnut pojmenovat akci ‚Miss‘ stůj co stůj, ten ‚buržoazní‘ nádech mě oslnil. Proto jsem se uchýlil, nerad to přiznávám, ke lži. „Výborný nápad, to by se mohlo líbit… Ale víte, je v tom problém. Pokud chceme získat licenci, aby se naše vítězky mohly účastnit Miss World, Miss Universe, Miss Europe a dalších světových soutěží, musí se naše národní kolo jmenovat ‚Miss Československo‘. Tak je to uvedeno v pravidlech.“
„A kdyby ty naše soutěžící na mezinárodním fóru vyhrály, dostala by za to republika nějaké peníze?“
„No samozřejmě!“ odpověděl jsem pevně, aniž bych tehdy měl sebemenší tušení, jak to chodí ve skutečnosti a že dokonce jeho nejvyšší nadřízený za pár měsíců půjčí Ivaně Christové dva tisíce dolarů.
„Tak to je dobré,“ řekl Chocholouš, „to snad projde.“
Nelhal. Prošlo to pod záštitou ÚV SSM. Vyhlášení a posléze organizace prvního ročníku novodobé Miss Československo mohly začít.


Odkazy na těchto stránkách
4032x Přečteno