|
Píše se rok 1951. Do Jihlavy přijíždí z Prahy mladý novinář Arnošt Krátký, aby napsal reportáž ze soudu s takzvanými 'babickými vrahy', pozvolna však začíná pochybovat a to se mu nemusí vyplatit...
Po Ex offu, které se v České televizi líbilo, jsem byl dramaturgií osloven, jestli bych neměl 'ještě něco podobného'. Neměl jsem, ale slíbil jsem, že se zamyslím a Gambit je důsledkem toho zamyšlení. Myslím, že někdy v té době byl za poněkud rozporuplného ohlasu reprízován seriál 30 případů majora Zemana, jehož jeden díl, myslím, že se jmenoval 'Vrah se skrývá v poli', se také věnoval babickému případu. Ovšem, pochopitelně, jaksi z opačného úhlu pohledu. Tehdy už jsem měl doma knížku, která se pozadím babického případu zabývala a zaujala mě natolik, že jsem o tom napsal přibližně stopadesátistránkový scénář.
Film režíroval - jak jinak - Jaromír Polišenský.
- Nominace na Českou televizní cenu (dnes cena Elsa) za nejlepší scénář (dále nominace za nejlepší režii a nejlepší film)
Ukázka:
Arnošt sedí za stolem v soudcově pracovně a zaplňuje prázdné stránky svého notesu rázným rukopisem.
Naproti Arnoštovi sedí předseda senátu JUDr. Rudý. Jeho ruka se dotkne složky ležící na kraji stolu. | | | RUDÝ:
A teď se podívejte, soudruhu redaktore… Tohle všechno… úplně všechno, jsou dopisy a petice požadující trest smrti pro babické vrahy. | | Arnošt přestane psát. Civí na hromadu papírů srovnanou na soudcově stole. Předseda senátu JUDr. Rudý namátkou vytáhne několik dopisů a rychle jimi listuje. Prohlíží si jenom jejich konce. | | | RUDÝ:
Členové národního a akčního výboru z Nového Veselí - osm podpisů, pracující Dobronínských skláren - čtyřicet dva podpisů…, rezoluce kováků z Královopolské – dokonce sto padesát sedm podpisů… Mám pokračovat?
ARNOŠT:
Nemusíte. | | Rudý rozhodí rukama. | | | RUDÝ:
Vox populi, vox dei. | | Arnošt chápe, co mu soudce říká, ale přesto vznese poměrně logickou námitku. | | | ARNOŠT:
Jenže kováci z Královopolské nečetli protokoly. Rozhodnout musí soudce. | | Soudce odloží dopisy navrch hromádky a pohodlně se opře ve své židli. Ruce si založí na prsou. | | | RUDÝ:
Tak. A soudce musí rozhodovat podle zákona... | | Soudce se odmlčí a po chvíli významně svoji větu doplní. | | | RUDÝ:
… s přihlédnutím k mínění lidu. A stanovisku vlády, pochopitelně. | | Arnošt zdvihne oči k předsedovi senátu. Soudce pochopí Arnoštův pohled jako výčitku a má potřebu vysvětlit svá slova. | | | RUDÝ:
To neříkám já, je to v bibli. | | Arnošt vytřeští oči. Soudce poklepe ukazováčkem na tlustospis v kožených deskách ležící na stole. | | | RUDÝ:
Klement Gottwald, "Spisy", strana 79. |
| Scénář | Jan Drbohlav | | Hudba | Daniel Landa | | Střih | Marek Opatrný | | Kamera | Josef Špelda | | Režie | Jaromír Polišenský | | © 2001 Česká televize |
Odkazy na těchto stránkách
Odkazy na webu
|
