|
Krátce po válce byl zatčen Karl Hermann Frank a začalo hledání právníka, který se ujme jeho obhajoby. Vzhledem k blížícímu se termínu přelíčení muselo být hledání úspěšné...
Televizní film Ex offo jsem napsal (stejně jako většinu svých scénářů) pro Jaromíra Polišenského ještě na FAMU. V novinách jsem se dočetl, o právníkovi JUDr. Reslerovi, o jeho osudu spojeném s osudem válečného státního tajemníka K.H. Franka a o výstavě bibliofilí (neboť Resler vlastním nákladem vydával knížky svým přátelům). Telefonoval jsem Jaromírovi, že mám skvělý námět na film, ale Jaromír mě ani nenechal domluvit a do telefonu volal: 'Ne ty, ale já mám skvělý námět!' Nakonec se samozřejmě ukázalo, že jsme oba četli tytéž noviny a zaujal nás tentýž článek...
Společně s Jaromírem Polišenským jsme se vydali na bibliofilskou výstavu, kde jsme získali kontakt na dceru JUDr. Reslera, spojili se s ní a zapůjčili si od ní rukou psaný deník jejího otce... Na sedmdesáti stranách tam popisoval poslední hodiny K.H. Franka před popravou... Tento deník se stal základem scénáře nazvaného Ex offo.
- Nominace na cenu FITES za nejlepší scénář
Ukázka:
| Soudcovy ruce se mnou o sebe nad kamny, na kterých stojí konvička na vodu, z níž stoupá vzhůru bílá pára. | | | SOUDCE (M.O.):
Je tu zima jako v zadnici sibiřského medvěda, pane předsedo. Během pár dnů vyčerpám svůj příděl uhlí a pak mi nezbude, než topit akty uzavřených případů. | | Soudce sundá konvičku z kamen, přejde k předsedovi advokátní komory a nalije vroucí vodu do omláceného plechového hrnečků. | | | SOUDCE:
Ovšem jestli se zima protáhne, neručím za to, že nedojde i na dosud projednávané causy. Koneckonců o mě nejde, ale přece nemohu dopustit, aby se tady zimou třásla tak vzácná návštěva z ministerstva spravedlnosti. | | Soudce přistrčí jeden z hrnečků před vedoucího odboru personálních věcí ministerstva spravedlnosti, který sedí za stolem. | | | VEDOUCÍ:
Je třičtvrtě roku po válce... Ostatně to je důvod, proč jsem tady. | | Vedoucí personálního odboru soudu uchopí hrneček oběma rukama. Hřeje si dlaně. | | | VEDOUCÍ:
Už se připravuje žaloba na Franka. Že to bude proces, o kterém se bude mluvit, to vám nemusím vysvětlovat. | | Soudce přikývne, jako by se to rozumělo samo sebou, obejde stůl a nalije si kávu také do svého hrnku. | | | VEDOUCÍ (M.O.):
Prý se na přelíčení přijede podívat i hlavní žalobce z Norimberka Jackson. | | Soudce si dýchne do dlaní. Stále mlčí. | | | VEDOUCÍ (M.O.):
Jednali jsme o tom na výboru... Chceme, abyste to soudil vy. | | Soudce si talárem otře kraj stolu a pak se na něj posadí. Na vedoucího se ani nepodívá. V ruce drží hrnek s kávou. Vedoucí personalistiky s nelíčeným překvapením zdvihne oči. | | | VEDOUCÍ:
Nezdá se, že byste byl příliš nadšen. A přitom se našlo dost soudců, co byli ochotni udělat cokoliv, tím myslím naprosto cokoliv, jen aby tenhle případ dostali. | | Soudce pokývne hlavou. | | | SOUDCE:
To chápu. Taková příležitost udělat si jméno se jen tak nenaskytne.
VEDOUCÍ (M.O):
Velký zájem měl například doktor Vašák. A ten má dlouhé prsty. | | Vedoucí upíjí horkou kávu. | | | VEDOUCÍ:
V jeho prospěch u mě dokonce osobně intervenoval ministerský předseda Fierlinger. Jenže copak tuhle causu může dělat takový, s prominutím, nedouk? To je, pane kolego, odpovědnost a já to taky Fierlingerovi řekl. Rád nebyl, ale co mohl dělat? Jmenování soudců spadá naprosto do kompetence ministerstva spravedlnosti. | | Soudce vstane ze stolu a přechází místností sem a tam. Není jasné, zda je to jenom proto, aby se zahřál. | | | SOUDCE:
Nechtěl bych, abyste mě špatně pochopil, ale, proboha, co mám soudit? Ten člověk je vinen. Já to vím, vy to víte, všichni v tomto státě to vědí. Panebože! Celou válku jsem si nepřál nic jiného, než tohohle hajzla dostat do rukou. Nemusím vám přece vyprávět, kolik mých přátel skončilo v Terezíně. | | Soudce dojde ke stolu, skloní se a opře se rukama o dřevěnou desku. Upřeně se dívá vedoucímu personálního odboru do očí. | | | SOUDCE:
Že dostane provaz, to je jisté, to vám můžu, pane předsedo, říct už teď, celé měsíce předtím, než proces vůbec začne! A hlavní žalobce Jackson se přijede podívat, jak ho nestranně odsoudíme k smrti! Já se jenom modlím k Bohu, abych vůbec dokázal poslouchat obhájce a nemyslel přitom na to, jak se jeho krk bude pěkně vyjímat v oprátce! | | Vedoucí odboru pozoruje soudce. Pak sklopí hlavu a pozoruje hladinu kávy v hrnku, jako by tam hledal odpověď. Soudce se opírá o desku stolu. | | | SOUDCE:
Včera večer mi volal doktor Černý, je taky z ministerstva, jak víte. Celou noc jsem nespal. Ježíšikriste! Samozřejmě, že ho do té oprátky pošlu, a jak rád. Jenže, a to je to, co mi vadí, tak justice přece pracovat nemá. Aby soudce mohl vynést spravedlivý rozsudek, musí být objektivní. Naprosto objektivní. A v tomto případě to prostě není možné! Jedním ze základních kamenů práva je presumpce neviny. Zkoušel jste na Franka pohlížet jako na nevinného? Já ano, celou noc. A upřímně se přiznám, že mi to moc nešlo. | | Vedoucí personálního odboru ministerstva spravedlnosti dopije kávu a vstane z křesla. | | | VEDOUCÍ:
Vážím si toho, co jste řekl. | | Za vedoucím zaklapnou dveře kanceláře. Soudce se zastaví. Rukou si promne obličej. | | | SOUDCE:
Bože... A kdo ho bude hájit? |
| Scénář | Jan Drbohlav | | Hudba | Daniel Landa | | Střih | Marek Opatrný | | Kamera | Josef Špelda | | Režie | Jaromír Polišenský | | © 1998 Česká televize |
Odkazy na těchto stránkách
Odkazy na webu
|
